Archiv rubriky: Fotogalerie

Naši nejmenší benjamínci ze zvolského rodu Koníků vyrazili pod vedením Eddie objevovat okolí své domovské obce. V přiložené fotogalerii můžete vidět, že si svou první společnou výpravu pořádně užili, vydali spoustu energie při řadě her a vychutnali si vlastnoručně uvařenou poctivou gulášovou polévku. Venku na prvním jarním sluníčku chutnala opravdu skvěle!

Cílem společné rodové výpravy Vlků a Káňat byla mohyla letního slunovratu nad Novým Malínem. Cestou jsme se snažili za správně zodpovězené dotazy získat indicie, které nám pomohly získat dodatečnou výhodu při vrcholové honbě za pokladem slunovratu. Ta spočívala v hledání dovedně poschovávaných otázek, které prověřily naše znalosti třeba z historie skautingu, woodcraftu, tábornických znalostí nebo poznávání přírodnin….

Za pěkného jarního počasí jsme si dále užili drsné zápolení v barskedy, nelítostné dobývání pevnosti, vyzkoušeli střelbu ze vzduchovky nebo si vychutnali letošní první opečené buřty. Za zorganizování pěkného dne děkujeme nejen Dredy, ale taky Kendy, Jindrovi a neúnavné jezevčici Pepince 🙂

Ano, víkendová výprava společně s Mohawky a Ksigudanem proběhla opravdu v Srbsku. Ovšem máme na mysli Srbsko ležící jižně od Prahy v CHKO Český kras. Útočištěm nám byla útulná Kubrychtova bouda, která pohodlně pojmula téměř čtyřicet dočasných obyvatel a stala se také dějištěm 115. sněmu Shawnee a 19. sněmu Mohawků. V sobotu jsme také prozkoumali okolí se zatopeným lomem Amerika a jednu ze štol, v níž jsme naštěstí nepotkali místní legendární přízrak Hanse Hagena, ale zato jsme narazili na zimující netopýry a vrápence, důkazem probouzejícího se jara pak byly i trsy kvetoucích sněženek. Mohawkové, díky za pěkný azyl, rádi se necháme pozvat znovu….

 

V sobotu 12. února jsme vyrazili na další kmenovou výpravu a naše kroky vedly na zříceninu Nový hrad. Doprovodilo nás nádherné počasí, cestu jsme si krátili spoustou her a na vrcholu prozkoumali celkem zachovalé ruiny hradu, jehož počátky se datují do konce 13. století. Ve své době byl údajně největším hradním areálem na severní Moravě a jedním z největších českých hradů vůbec, byl však dobyt a zničen už koncem 15. století během česko-uherských válek vojskem Matyáše Korvína.

Cestu na vlak jsme si zpestřili o zimní poznávačku přírodnin a před půl pátou jsme se už loučili na nádraží v Zábřeze.

 

Za pěkného zimního počasí vyrazily rody starších bojovníků vlakem do Brna na tamní výstavu Óóó indiáni do výstavního pavilonu Anthropos. Smekáme před organizátory, výstava byla moc pěkná a dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o různých kmenech ze všech koutů severní Ameriky. S oddílem ze Zruče nad Sázavou jsme si spontánně zazpívali večerní píseň kmene Zuni a vyslechli si od nich dokonce její český překlad, snad se nám povede na stránky umístit pořízené video.

Překvapením výpravy byla domluvená laser aréna a tady jsme se všichni opravdu vyřádili, někteří hned ve dvou kláních. Největším zabijákem se ukázal být Morče, ale pozadu nezůstala ani Čivava a ve druhé hře dobře zabodovala i nejmladší Větvička 🙂

 

První výprava roku 2022 vedla na lesní bar, který Šavani dobyli v opravdu hojném počtu. Sníh na nás sice nečekal, a tak připravené pytle na pekelné sjezdy zůstaly v batohu, ale zábavy bylo dost i bez nich. Ostatně nakoukněte do bohaté fotogalerie 😉

Po loňském motoježíšku jsme se letos mohli konečně setkat při nadílce osobně a určitě to stálo za to! Nejdříve jsme vyrazili nadělit něco dobrot zvířecím obyvatelům zvolských hvozdů a zvěř si mohla vybrat hned z pěti družinami vkusně nazdobených stromů.

Po přesunu pod střechu Komunitního centra už se jako obvykle soutěžilo, zpívalo, scénkovalo, ochutnávalo, hrálo, popíjelo a zpívalo a byla u toho samozřejmě spousta zábavy. Potěšujícím zjištěním bylo to, že nám vedle Kiwiho vyrůstají v Šavanech zdatní kytaristé, kteří se nebojí své umění předvést zbytku kmene – skvěle, Čivi a Vrabčáku!

Společné odpoledne uteklo jako voda a nastala hlavně těmi nejmladšími asi nejvíce očekávaná chvíle – obřad zapálení třinácti svíček a po něm už rozdávání dárečků a přání. Na každého čekalo něco pěkného a nikdo nezůstal sedět s prázdnýma rukama a tak to má být. Nadílku zakončil nástup s lelawatikami a na viděnou v roce 2022!

Jak už všichni od podzimního sněmu víte, byl v jeho předvečer zahájen velký ohnivecko-wagamedský kurz za účasti pěti kmenů – Shawnee, Mazaskazi Wanča (Zlatá lilie), Naška-pi (Žáby), Mohawk a Ksigudan. Třetí listopadový víkend se adepti kurzu sešli na celovíkendovém setkání na skautské klubovně v Lanškrouně, aby začali od přítomných wagamedů a šamanů vstřebávat nutné vědomosti, ale aby se také vzájemně lépe poznali a hlavně – aby si celé setkání všichni společně užili 🙂 A naštěstí můžeme nyní říct, že plán byl ve všech bodech rozhodně splněn! A proč říkám naštěstí? No, je to stále stejná píseň, covid hatí některé plány a i tentokrát hrozilo, že se celá akce vůbec neuskuteční. Karanténa nakonec postihla tři z adeptů a ti se tak účastnit nemohli, ale nebojte se, už teď se připravují další setkání a času zbývá do konce kurzu ještě spousta 😉

Třetí říjnovou sobotu proběhlo ve Zvoli vánoční vyrábění s Píďou, Kendy a Dredy. Děti si mohly vyrobit chaloupky, baňky, stromečky, hvězdičky a andílky. Všechny ozdob uvidíme na našem vánočním stromečku, kterému to bude moc slušet, protože děti byly šikovné a výrobky se jim moc povedly 🙂

V sobotu 6.11. jsme vyrazili na rozhlednu Bukovka, bylo nás sice pomálu, ale to nám nemohlo zabránit v tom si výpravu řádně užít. Vyšli jsme z Rapotína a postupovali jsme po žluté tur. značce k rozhledně. Jak jsme již naznačovali v pozvánce, pěkně jsme se zadýchali a tím víc, když Mlčím zapískal poplach. Po cestě jsme taky hráli Smrdutou berušku (vytuněná verze hry Smraďoch, na našem kolíčku byla ale beruška) a Čivi si ji nakonec odnesla s sebou až domů. U rozhledny byla tentokrát spousta lidí, Lesy ČR tam pořádaly nějakou vzdělávací akci a i my jsme si jednu aktivitu vyzkoušeli – poznávání ptáků podle jejich zpěvu. Ptáčci byli plyšoví a po zmáčknutí nám zazpívali do ouška. Na cestě zpět jsme si zahráli Buldoka, při němž jsme se hezky vyřádili, jak můžete vidět na fotce. Už byl čas oběda a naši nejmenší nám stále připomínali, že už přece máme opíkat, a tak jsme poslechli je i naše prázdné žaludky a u Skalní krčmy (trefný název) jsme si opekli špekáčky. Po jídle jsme se už sbalili a vyrazili do Velkých Losin na vlak. Ještě jsme se pokochali krásnou zámeckou zahradou a tradá domů. Myslím, že výprava se moc povedla! Po návratu domů jsem hnedka odpadla, unavená, ale moc spokojená a před očima jsem měla pořád tu krásnou podzimní krajinu.

Eddie