Shawnee

31. sněm obnovené české woodcrafterské organizace připomínající zároveň stoleté výročí založení československé Ligy lesní moudrosti proběhl v údolí Kosího potoka nedaleko Plané u Mariánských Lázní a své zastoupení zde měl i náš kmen a společenství Midewiwin.

Tábor s názvem Šoupni se se nám bohužel definitivně šoupnul do historie, ale s naší fotogalerií se můžete aspoň na chvilku opět zapojit do táborového dění a připomenout si okamžiky společně strávené na naší táborové louce nad městem Štíty. Tak zase za rok!

O víkendu 11.-12. června proběhla na tábořišti nad Štíty předtáborová brigáda. I díky vydatné pomoci rodičů se nám podařilo nadělat a nad kuchyň dopravit spoustu stavební kulatiny, vyrobit novou podlážku v umývárce a zpevnit konstrukci sprch, vyčistit tůňku, opravit nebo rovnou znovuvybudovat mostky, vykopat odpadovku a díry na pět latrin plus pořešit latrinové konstrukce, přidělat nové poličky na ešusy a hrnky, zvětšit kapacitu jídelny a zrepasovat „chaloupky“ (marodku a bývalý techničák/nově zdravotku) a uklidit „squat“ na prostranství před jídelnou. Děkujeme všem za účast a přiložení rukou ke společnému dílu, další brigádička už bude ta stavební na začátku tábora.

A co nás tedy kromě převozu všeho materiálu a stavby týpí ještě čeká? Zbývá dobudovat nový techničák u jídelny, vyspravit a přidělat nové postele, poopravit některé lavice a stoly, zkompletovat sprchy a umývárku, zaplachtovat a zastřešit latriny, kuchyň s jídelnou, marodku a zdravotku a smontovat kamna a tábor může začít 🙂

K jarnímu sněmu zasedli bojovníci kmene po delší době venku, místem jeho konání byla zábřežská Slibová rokle a v rámci společného ohniveckého kurzu jsme zde rádi přivítali také hosty z kmene Mazaskazi Wanča – HANTEWIN, Hráďu, Myšku a Jendu. Vrtkavé počasí nám nakonec ukázalo svoji přívětivější tvář, a tak pod modrou oblohou mohly proběhnout tradiční boje o skalpy (3x zvítězila Káňata posílená o Sovy, jednou kvartet našich hostů) nebo soutěž o muže/ženu sněmu (gratulujeme vítězce Čivavě!). Došlo také na volby, při nichž opět nebylo zvoleno „řádné“ náčelnictva, složení následně voleného triumvirátu doznalo jedné změny oproti jeho dosavadní podobě – zkušené podnáčelnice Eddie a Dredy doplní minimálně v období do táborového sněmu sagamor Čivava. Wašte!

Dále byli za plnoprávné bojovníky přijati všichni úspěšní absolventi nedávné nováčkovské zkoušky, uděleno mnoho orlích per, novopečený bojovník Ríša byl hned pasován do hodnosti vanata a gaosedi Vrabčák a Liška do hodnosti ranger. Po splnění 6 podmínek z 11 se WATOKNAPA stala pomyslným nositelem Tekumsehova štítu.

Sněm byl zakončen tradičním Gilwellským kruhem a večerní písní kmene Zuni.

Než zasedli bojovníci kmene do společného sněmovního kruhu, utkaly se rody mladších v předsněmovním klání. Toto zápolení připravily dvě z našich podnáčelnic Eddie a Dredy a k ruce si vzaly naše Psí bojovníky, tedy adepty probíhajícího ohniveckého kurzu, a dále Bety, IQho a Morče. Díky jejich společnému nasazení si děti zasoutěžily tak jako tradičně jejich starší kamarádi u sněmovního ohně, tedy v získání skalpů ze čtyř světel – ochranářství, lesní moudrosti, tábornictví a zdatnosti. První z nich překvapivě získali benjamínci z Koníků podpořeni částí Medvědů, další tři zůstaly v držení Sov (posílených druhou částí Medvědů). V bohaté fotogalerii můžete vidět zápal, s jakým se kmenové naděje do soutěží pustily! Jak vidno, děti si celý program náležitě užily a za to patří velký dík všem, kdo se na jeho přípravě podíleli!

Po dvouleté covidové odmlce jsme letos mohli konečně uskutečnit již tradiční vícedenní jarní táboření v indiánském duchu v Údolí černého čápa na Drozdovské Pile. Počet nahlášených dobrovolníků byl letos asi rekordní, s odstupem však nutno s lehkou kritikou poznamenat, že ne všichni možná pochopili smysl této akce a naplno využili nabízené možnosti. Ovšem kdo tak učinil, jistě si akci užil a s chutí se vrhnul např. do plnění vyhlédnutých orlích per, podmínek mistrovství či probíhajícího ohniveckého kurzu, případně si „jen tak“ zkusil zhotovit nějaký ten výrobek z rohoviny či z parohu nebo vyzkoušel možnosti přípravy jídla na otevřeném ohni v peci anebo Setonově hrnci.  Zástupci Ksigudanu a Mohawků dokonce neváhali urazit stovky kilometrů a rádi jsme se s nimi na tábořišti setkali, na jednu noc za námi dorazil i šaman Čerokí MAKATAI se svou dcerkou. Velký duch nám dal možnost užít si prodloužený víkend pod modrou oblohou bez jediné kapky deště a nakonec za námi vyslal na návštěvu i okřídleného strážce údolí, po němž je toto kouzelné místo pojmenováno. Pilamaya!

Sobotní výprava byla sice v komorním duchu, ani menší počet účastníků však nenaboural naše plány.
Vyrazili jsem od klubovny přes Bořiny, Růžové údolí (kde se k nám ženským připojil ještě Štěpán:-)), Pivonín, Drozdov až na Drozdovskou Pilu za táborníky z našich řad i za kamarády z Ksigudanu či Mohawků.
Cestou proběhlo několik her a soutěží na družiny i jednotlivce, v Pivoníně poznávačka kytek, v Drozdově to byli ptáci a na Drozdovské Pile kvíz na stromy.
Nazpět jsme se dostali autobusem od Renostavu, v nohách jsme měli více jak 15 km za pěkného jarního počasí.

Pod vedením dua Dredy a Eddie proběhla po čase kdysi tradiční akce Hra městem. Tentokrát se nesla v duchu mezirodového zápolení v plnění zadaných úkolů a starší se dočkali také oblíbené barterové variace na téma „jak dědeček měnil, až vyměnil“. Na své si přišli také poeticky založení jedinci při skládání básně či následníci fotografických velikánů při zvěčňování originálních momentek s rodákem J. Eskymo Welzlem. Zkrátka a dobře – Zábřehu se zase jednou dostalo poznání, s kým má tu čest 🙂