O uplynulém víkendu proběhla důležitá dvojdenní akce, kterou byl 111. šavanský sněm. Ten se konal v obdivuhodném klubovním areálu lanškrounských skautských středisek Dikobraz a Zubr. Užili jsme si víkend plný her, plnění orlích per a tréninku na nadcházející regatu, jeho nejdůležitějším bodem byl jistě sobotní večerní sněm. Na něm došlo k udělení bezmála sedmdesáti orlích per, k udělení jedné hodnosti ranger, k jednomu pasování do šlechtického stupně sagamor, k tradičnímu zápolení o Agitanovo roucho a o titul muže sněmu, dále byly uděleny dva březové lístky a hlavním bodem byly volby do kmenového náčelnictva. Poprvé v historii mají Šavani ve svém čele náčelnici a všichni společně doufáme, že WATOKNAPA povede náš kmen po suchých stezkách stoupajících vzhůru k naplnění ideálů, k nimž se před více než třiceti lety přihlásil. Wašte!
Fotogalerie mapuje šavanskou uzlařskou školu. Nejvíce fotografií je z let 2003 – 2007, kde najdete mnohé známé tváře. Tyto regaty se konaly pod vedením kamaráda Tonyho v Bludově, do fotogalerie se také dostaly fotky z Kolína, Ostravy nebo Zvole a to je důkaz, že se nebojíme jezdit za kamarády i mimo náš okres Šumperk. Jak dopadneme na regatě v Kolíně, bude také záležet na vaší snaze se zdokonalit a připomenout si své uzlařské dovednosti. Třeba se z nováčků vyloupne další Mauglí, Netopýr, Lišák, Ká, kteří získávali cenná vítězství na uzlařských regátách po dlouhá období.
Díky Komárovi, který sehnal materiál, a tatínkovi od Myšky, který zajistil samotnou opravu, nám opět nezatéká do naší zábřežské klubovny Chillicothe!
WAŠTEEEEEE
V sobotu již za tmy a při pravém podzimním počasí se u zábřežského hřbitova sešla skupinka oldskautů 95. klubu Bratři ohně Zábřeh a jimi pozvaní hosté. Tentokrát jsme si díky Komárovi a jeho rodině připravili věnečky s popisky klubu a našeho střediska Šavani Zábřeh. Komár namnožil publikace Slavín a Březovou kůru pro účastníky akce. Postupně jsme se zastavili u hrobů Vladimíra Urbana, Stanislava Klimeše, Stanislava Kundraty, Jany Körnerové, Miroslava Kratochvíla, Františka Mikuly, Hildy Srovnalové, Oldřicha Fišnara, Ladislava Körgera, Josefa Urbana, Josefa Švába, Jaroslava Tannerta, Hugo Morávka, Josefa Dvořáka, Jaroslava Kleppra, Zdeňka Smrčky, Jaroslava Frankeho, Jaroslava Tůmy. Nestihli jsme více, ale příští rok se opět sejdeme a zavzpomínáme na odešlé bratry a sestry znovu. Na závěr jsme u hrobu Jaroslava Tůmy potkali skupinku z oddílu Skalák a vedle sebe zavzpomínali na katolického vůdce zábřežských skautů.
První listopadová sobota patřila celokmenové výpravě do přírodní rezervace Maštale tvořené pískovcovými skalami a borovými lesy s bohatými porosty vřesu, kapradin, brusinek a borůvek. I v nepříliš příznivém podzimním počasí jsme si tak mohli užít pestrou paletu barev, kterou nám toto místo nabídlo. V polovině výpravy jsme se zahřáli v krbovými kamny příjemně vytopené hospůdce Na Verandě u Toulovce, abychom odtud vyrazili za hlavními cíli – k Mojžíšově studánce, Dudychově jeskyni anebo do prolézaček Toulovcových maštalí.
Během výpravy dvě družstva tvořená Vlky s Medvědy na jedné straně a Káňaty s Koníky na druhé soupeřila v plnění nejrůznějších úkolů, a tak jsme hledali listy, ptačí pera, hráli kámen-nůžky-papír s nicnetušícími kolemjdoucími, pořizovali si s nimi fotky, pátrali po křestním jménu rytíře Toulovce (Vavřinec!) a marně sháněli obyčejný poštovní pohled. Zjistili jsme také, že ze spadaných listů se dá utvořit nečekaně dlouhý řetěz anebo že cesta za pokladem je pro slepého hledače i za pomoci vidoucího navigátora pekelně složitá a může se lehce skončit na dně bezedné propasti.
V první fotogalerii z výpravy jste mohli obdivovat hlavně podzemní výtvory přírody, ale jak jsme již zmínili, nádherné babí léto uchystalo všem účastníkům krásnou podívanou i na povrchu. Tato druhá fotogalerie vám dokáže, že Jeseníky jsou zvláště při opravdu vyvedeném a slunečním svitem zalitém podzimu skutečně krásným koutem Země. To se to pak venku v přírodě hraje a soutěží!
Tato výprava by mohla také nést neoficiální název Výprava za Sluníčkem. Zatímco tady na zábřežsku vládlo celý den pošmourné podzimní počasí, účastníci výpravy byli za brzké ranní vstávání odměněni krásným babím létem s modrou oblohou. Tedy samozřejmě s výjimkou podzemí, ale jeskyně Na Pomezí zase nabídly opravdu krásnou a bohatou krápníkovou výzdobu a na každém metru prohlídkové trasy se bylo na co koukat. Cíl byl tedy jednoznačně splněn a rodiče si na nádraží při vyzvedávání svých ratolestí v jejich tvářích a nadšeném vyprávění nemohli nevšimnout všeobecně převládající spokojenosti 🙂
Páteční společná rodovka Káňat a Koníků byla ve znamení úklidu kolem Zvole. Zpočátku to nevypadalo na velkou pomoc přírodě, ale nakonec jsme došli na místa, kde náš zásah měl smysl, a zpět k úřadu jsme přišli s pár úctyhodnými kousky (pneumošku jsme tam opravdu museli nechat).
Děkuji všem za pomoc a Káňata si mohou připsat další hodinu k plnění OP ( 13 hodin na pomoc přírodě ).
To, co na fotce drží Sedmikráska a Čivava, není obyčejná guma mezi „žebříky“, jak by se mohlo zdát. Je to záchranářské lehátko, které přenášelo pacienta… ten postupem cesty měnil barvu – černý byl, když jsme ho našli, občas zmodral (to když na lehátku přistál modrý pytel) a v tu chvíli jsme pochopili, že se nám pacienta snad podaří zachránit, protože se už jen dusí :-):-):-) Pak se mu udělalo celkem dobře, ale dostal žloutenku (to když dal na nosítka svůj žlutý pytel Vrabčák). Možná Vám to přijde praštěné, ale my jsme se tím bavili skoro celou dobu :-).
Do konce rodovky zbyl ještě čas, tak jsme opakovali uzly za zády (Koloušek splnila OP) a začali jsme trénovat na další OP ze Zdatnosti (100x přeskočit švihadlo).
Už jste někdy spali v ZOO pod vycpanou hlavou buvola nebo zebry? Krmili makaky nebo žirafy? Povídali si s papouškem kakadu Luigim na rameni? My ano! Ale samozřejmě bez práce nejsou koláče. Naším hlavním cílem bylo přispět společnou rukou olomoucké ZOO dostat se z následků řádění armády kůrovců a březnového orkánu Eberhard. V sobotu jsme tedy sázeli stromky a v neděli uklízeli větve. No a za odměnu jsme si mohli vychutnat jedinečnou podvečerní atmosféru zoologické zahrady po odchodu návštěvníků, kdy se soumrakem nesou zvuky desítek zvířat a mezi výběhy můžete potkat jen noční hlídače. V neděli po práci se nám věnovala Želva z olomouckého oddílu Rysů a provedla nás výběhem makaků a také nás vzala k žirafám, které jsme mohli krmit větvemi a vyvolení jedinci zažili nečekaný žirafí polibek, že Eddie? 😉 Po pomazlení beraních králíků a focení s papouškem Luigim jsme se se ZOO rozloučili, podívali se ještě do baziliky na Svatém Kopečku a vyrazili na vlak.
Poslední zářijový víkend roku 2019 patřil dalšímu Setkání družin ABS a tentokrát jsme si jeho pořadatelství vzali na sebe my. Základnou byla zvolská sokolovna, ale naším cílem bylo ukázat ostatním oddílům i okolní místa našeho působení.
Pro děti do 15 let tak WATOKNAPA připravila v Zábřeze propracovanou hru městem, při níž využila i členy vedení ostatních oddílů. Skupinky dětí měly za úkol odpovědět na spoustu místopisných otázek a získat tak obrázky různých koutů našeho města, které nakonec napárovaly na historické obrázky či popisy těchto míst a vedle toho posbírat ve výlohách po městě dílčí části citátu A.B.Svojsíka.
Dvanáct odvážlivců starších patnácti let pak bylo už v pátek večer za ne zrovna přívětivého počasí odvezeno ve třech týmech na neznámé místo a měli za úkol s pomocí šifry dorazit na nocležiště a ráno pokračovat po dalších šifrách a dílčích cílech s úkoly jako střelba ze vzduchovky, foukačky, rafty, paintball či zdolání mostu s pomocí provazové sítě doputovat až do cíle, kterým bylo zábřežské muzeum s výroční skautskou výstavou. Nástrahy tratě připravené TAWASUTOU a Eddie a zajištěnou spoustou dobrovolníků zdolali zdárně všichni. Příjemným zpestřením snad bylo setkání s Janem Eskymo Welzlem, méně příjemným pak setkání s policií ČR…. 🙂
Večerní akademie pod vedením zkušeného spíkra Kiwiho proběhla také hladce a přes počáteční potíže s minimem přihlášených vystupujících se nakonec program rozběhl více než zdárně a zhlédli jsme vystoupení bezmála patnácti skupin či jednotlivců.
Nedělní nabídky prohlédnout si místní muzeum vojenských veteránů kromě našich členů a Dominika z Brna nevyužil bohužel nikdo z přespolních, daleká zpáteční cesta byla holt časově náročná, a tak si naši kamarádi mohou historické skvosty prohlédnout alespoň v přiložené fotografii 🙂
Díky všem zúčastněným za návštěvu našich končin a všem nejmenovaným pomocníkům za spoluzorganizování celého setkání. Na viděnou příště!
