Po dvouleté covidové odmlce jsme letos mohli konečně uskutečnit již tradiční vícedenní jarní táboření v indiánském duchu v Údolí černého čápa na Drozdovské Pile. Počet nahlášených dobrovolníků byl letos asi rekordní, s odstupem však nutno s lehkou kritikou poznamenat, že ne všichni možná pochopili smysl této akce a naplno využili nabízené možnosti. Ovšem kdo tak učinil, jistě si akci užil a s chutí se vrhnul např. do plnění vyhlédnutých orlích per, podmínek mistrovství či probíhajícího ohniveckého kurzu, případně si „jen tak“ zkusil zhotovit nějaký ten výrobek z rohoviny či z parohu nebo vyzkoušel možnosti přípravy jídla na otevřeném ohni v peci anebo Setonově hrnci. Zástupci Ksigudanu a Mohawků dokonce neváhali urazit stovky kilometrů a rádi jsme se s nimi na tábořišti setkali, na jednu noc za námi dorazil i šaman Čerokí MAKATAI se svou dcerkou. Velký duch nám dal možnost užít si prodloužený víkend pod modrou oblohou bez jediné kapky deště a nakonec za námi vyslal na návštěvu i okřídleného strážce údolí, po němž je toto kouzelné místo pojmenováno. Pilamaya!
